Nutící k úsměvu i k pláči.
Dojemná. Trhající duši na kusy nebo jen vzpomínková. Klasicky.
To když nevíte, co se vám zrovna děje. V hlavě. Rozumově.
Možná přece jenom trochu smutně. Koukám. Všude bílo. Bílé střechy, bílé silnice, bílý nebe, co se odráží na hladině ještě dosud nezamrzlé řeky, bílé hlavy i stavy....
Páteční večer byl plesový. Tak nějak hezky. Pak se všechno kolem mě točilo. Rozmazaný barvy po celým okolí, rozmazaná rychlost mýho dechu.
Ohlédnutí (se zpět). Topení v minulosti. Naštěstí mi podal záchrannou ruku.
Sobotní koukání na film u Víti. Přišel tam. Nečekala jsem to. Mělo to být přece jinak! Chtěla jsem s ním o tom mluvit. Nešlo to. Pak se dotkl mé ruky a já už mluvit ani nechtěla. Může být v jednom doteku tolik lásky? Možná se dobrovolně obmotávám smyčkou lži. Možná proto, abych si nemusela připustit některý věci, co můžou bolet, tlačit v srdci jako velký balvany a možná proto, že ... chci být s ním.
La chute. V něčem. Někdy se propadám, jindy prohrávám. Ve hře na život. Nelítostná hra.
Ale já stejně jednou vyhraju!
V čajovně bylo příjemně. Hřálo mě jeho objetí provoněné zeleným čajem. Kouř z dýmky se rozplynul stejně rychle jako nejistota. Pohlcená. O(pravdu)? O jistotu. Ale já se nesázím.
Nedělní zkouška a zpívání. Radostné chvilky. Smích i vážné tváře. Ale krásně. Do vlasů se nám usadily sněhové vločky. A na kabát po kouskách naděje nadcházejícího dne.
Odpoledne jsme se byli zapsat do pokračovacích kurzů. Těším se. Už příští týden!
Tančíme v kapkách čaje uprostřed šálku, s každou otáčkou měníme svět. Ten náš.
Večerní procházka parkem. Stromy se vychloubaly svou novou přikrývkou, ale hezky. Po kotníky ve sněhu. Přítmí. To byl přece úplně jiný svět. Nebo se ukázal zase z jiné stránky. Pochopitelně té lepší.
Pohádkové...
Žádné komentáře:
Okomentovat