Podzimní skřítci v čepicích hází bláto na dveře, přitom se popadají za břicho a chechtají se na celé kolo. A mně je z toho smutno. I Červená se tváří smutně v slzách z mraků. Úsměv se dávno schoval pod deštník a čeká na příležitostnou chvíli, kdy vyjde slunce a ... áno, možná už tuto sobotu!! pečlivě uschovaný a složený úsměv jen pro něj.
Koulím očima, pohledem vyhledávám teplo a trochu pochopení. Do kapsy si nacpu zbytek kaštanů, a uteču... Zabalená do šátku a spousty výčitek. Mezi listím a nesvobodou, tvářící se svobodně, bezstarostně a hrozně odvážně!
Těším se na každý další ráno,
kdy zas budu blíž jeho očím,
vypůjčím si sluneční paprsek,
kterým ho pošimrám za krkem,
jako ozvěna mi bude jeho smích,
a ten mi pak rozkvete
v srdci
Žádné komentáře:
Okomentovat