Tak...

Občas přijdou i ty smutný a nejistý chvíle, kdy chybí trochu něhy a trochu správných vět. 
A to je pak celej svět naruby a uvnitř mě je zvláštní prázdno, co se rozbíjí se sněhovýma vločkama o chodníky.
Ale pak mě obejme kolem ramen a já se musím usmívat na něho i na všechny ostatní.

Okamžiky nadechnutí.
Znovu a znovu..