krátce zívá do rána
bojí se o den v doteku
její naděje umírá
chtěla by roztančit všechna rána a všechna rozednění, co ještě voní stále ve vlasech.
povídat si do noci na lavičce v parku nebo nechat nevyslovené ve tmě pod oblohou z hvězd.
mezi stromy ukrytá radost. ta, co se pořád tak záhadně ztrácí a zase objevuje. znenadání.
chtěla by objímat ty stromy. pro jejich důvěru!
v trávě za sebou zanechala pár důvěrnejch slz
protože slunce neumí plakat...
Žádné komentáře:
Okomentovat