V sobě
Na všechny strany
Potácím se. Zakopávám.
Často si beru do ruky srpek měsíce, co připomíná úsměv noci. Škoda, že nad ránem mizí. Mám ráda mosty. Ale jen v noci. Mosty, na který si můžeš sednout, s vínem a pár stejně laděnejma lidma. A s písničkama.
A pak přijdou ty chvíle. Kdy je člověku až do breku z toho, jak moc vzpomíná.
Potom člověk padá.
Stejně mi bylo krásně. Smutnobolavě. A přece tak nějak hezky.
Žádné komentáře:
Okomentovat