slunečnice ztrácí hlavy

schovaná v sobě samé, schovaná pod hvězdama, malá před tím velkým světem (snadno se v něm člověk ztratí, víte),

schoulená,

chtěla by ještě trošku léta, ještě trošku slunečnic, ještě trošku toho toulání

mezi poli, mezi oblaky, mezi stromy

pak je člověku teskno, z toho všeho vzpomínání
a taky z toho, že prostě nemůže jít dál 
ještě ne

doháje