hořkosladce

chladnější noci a rána vypalujou do oken pocity.
melancholickej konec léta přece jenom hřeje a mně je z toho pěkně a mile. mám ráda, když se můžu zhluboka nadechnout, a pak cítit dozrávající léto v plné kráse, vzduch voní po kaštanech a posečené trávě, po jabkách a lipových listech, po pampeliškách rozfoukaných někde po loukách a po slunci. cítím koruny stromů, co se předvádějí v různých odstínech a barvách. a jsou spokojený.

svět teď vidím jen zpod peřiny, v šálku horkýho bylinkovýho čaje a myslím na co nejrychlejší uzdravování. ale občas se nakloním z okna a vdechnu všechnu tu letněpodzimní atmosféru, aby mi ještě neutekla.