Saháš do duše. Neopatrně. Až se polekají i bílý labutě, uletíme jako pírka po dnech, rozedraní.
Křičím si do mraků. Protáhlý a šedý nebe nastavuje dlaň a já ji beru do své. Vyslovím se. Vysvlíknu něhu. Pro tu něhu budu chodit plakat k našim břehům.
A hloubky budou nekonečný.
Žádné komentáře:
Okomentovat