Po kapsách nosím špetku radosti

Letmý dotek podzimního večera. Někdy bych chtěla nic nevědět a žít v přesvědčení, že je všechno v pořádku. Lehnout si do trávy, kdykoliv bych chtěla. A pak tančit pod modrou oblohou. A taky běžet, aniž bych věděla kam. Chtěla bych udělat něco spontánně, nehledě na to, jaký je den...
Protože podzim je dnes obzvláště barevný a snivý a laskavý... celý stočený ve slunci ...
A i kdyby nebyl, tak mám ještě KPR. Každý den se do ní dívám a beru si hrstku radosti. Děkuji za milý a nádherný dárek. 
Děkuji za každou věc v něm. Ale hlavně musím dát pozor na jednu docela malinkou, ale hodně cennou krabičku... je ´z místa, kde byl naposledy spatřen Malý princ´... 
Děkuji za povzbudivá slova, milý úsměv, naše rozhovory...i ty mlčenlivý...

Občas jsem taky stočená ve slunci...

Mám chuť se procházet mezi šípky.