Vítr čechrá jí vlasy

Záplava žlutých listů. Všude, kam se podívá. A vítr jí přihraje jeden do tváře. Lehce, tiše, jak to vítr umí. Netrpělivě krouží kolem její hlavy, než zmizí za prvním stromem.
Občas sem chodívá. Zvláště teď na podzim. Ráda se dívá do koruny stromů, ve kterých objevuje duhu. Ráda pozoruje padající list, který vytváří zvláštní piruety než dopadne zlehka na zem. Ráda sbírá kaštany, ze kterých si doma udělá kaštanová zvířátka, tak jako to dělávala, když byla malá. Protože se ráda dívá na svět dětskýma očima. A znovu prožívá záhady a dobrodružství v jednom. Ráda objevuje věci, znovu a znovu. Pokaždé je to objevování jiné. Známé, ale jiné...
Vítr splétá jí vlasy do podzimního nádechu. Je jí hřejivě a blaženě. Na tom místě s vůní žlutého listí a duhového nebe.
Usmála se.