Ráda loupu mandarinky a kreslím do sněhu

Učím se hrát na klávesy. Pletou se mi noty i prsty, ale třeba ze mě jednou bude hudební virtuóz.
Chtěla jsem mít bílý Vánoce. A celý byt provoněný skořicí a koledama.
Na Štědrý den jsme zpívali na dětské. Bylo to upřímný a radostný.

Byla jsem se podívat na Živý Betlém, dva dny po sobě. Byla jsem zvědavá, jak budou znít písničky, které jsme natáčeli na cédéčko. A taky představení bylo moc pěkný. Připomnělo mi to minulej rok, kdy jsem si zahrála anděla.

Viděla jsem po čtvrt roce svého kamaráda (který je jinak na půl roku v Anglii). Tu noc jsme si povídali, jedli cukroví a pili horkej čaj. Konečně na to byl čas. Domů jsem se dostala někdy po půlnoci.
Mám ráda, když se na něco nebo někoho můžu těšit. Probudit se s pocitem, že dneska ho uvidím. Ruku v ruce, zmrzlý nosy, hřejivý pocit u srdce. Asi to tak má být.
Sníh, co se v dlani rozpustí a mě mrzí, že si ho nemůžu schovat někam do šuplíku. 

Včera jsme byli zapít Vánoce :o)