smutky pod víčky a na jednom srdci

cítím smutek, když země pláče. cítím samotu, která je podivně ve mně a vlastně všude kolem. sny zůstávají pořád stejný, jen člověk se mění.
někdy je svět těžký. všechno v něm jako by padá, všemožně se kroutí, lapá po dechu. a já neumím nic udělat, aby tomu tak nebylo.

pořád tam je. uvnitř mě a mýho malýho světa. je mou součástí, i když nechci. nesnáším to. nesnáším ten pocit, kdy si připadám naplněná jím, protože takhle už tomu dávno být nemělo.

chtěla bych zase dýchat. volně dýchat.