a vzduch voněl po jaru!
šla jsem po prázdný ulici a vdechovala pocit z předjarního večera. celou mě poobjímal, tetelil se a tulil. a mně se tolik chtělo skákat radostí (nejmíň dva metry do výšky), rozběhnout se po nábřeží, přivřít oči a nechat jaro rozdovádět..z tý velký radosti se mi až zatočila hlava...
chtělo se mi smát... tolik se mi chtělo smát, že jaro tentokrát nezapomnělo ..
Jenom tak si stoupnout a rozpažit do stran? Poslouchat ptáky a šumění listů na stromech? Nechat se hladit tím jemným, voňavým vánkem a potom být rozfoukaná do všech částí té přírody, která se probouzí, abys mohla být součástí toho něčeho krásného, co se zrovna kolem děje?
OdpovědětVymazatJo, taky bych chtěl :-)
myslím, že jsi to vystihl úplně přesně:-) tak můžeme jen tak stát spolu a poslouchat přicházející jaro..
OdpovědětVymazat