Půl slunce

Vyplakaný chvíle do polštáře, viděla jsem tě ve snu, stejskalo se mi, i když jsi mi byl nablízku. Teď se mi stejská doopravdy.
Půl slunce je smutný a opravdový, mnohem opravdovější než kdy dřív.

Myslela jsem, že to tak bude lepší. Ale teď vlastně nevím. A možná se budu procházet kolem řeky tak dlouho, dokud to nezjistim. A dokud nespadne poslední list ze stromu. Možná.

Foukám do oblohy, asi mi brzo odletí. Jako ten náš papírovej drak.
Dny nemaj konec. Prostě pořád jsou. Stejně bdělý a bledý i v noci.
Stejská se mi. A nic nemá konec.