Otáčím se na židli, hledám pohledem, kam bych se ukryla.
Zdi jsou prázdný a smutný.
Na plese bylo moc lidí, jsem ráda za všechna ta setkání po velmi dlouhém čase, za každej úsměv a objetí. Za kamarády, co přijeli z Ostravy, za těch společně vypitých několikmálo piv, za tanec, za každý rozhovor, ten důležitej i méně důležitej. Moc slov, hlasitá hudba, stísněnost, ale i okamžiky radostí, utančená noc na podpatkách.
Často se v noci budívám nebo nemůžu vůbec usnout, protože moc přemejšlím.
Teďka v únoru na mě padla lednová krize. Měla zpoždění. A únorový slunce se mi schovává pod čepicí.
Chybí mi jeho objetí. A jaro.
Jaro!
Žádné komentáře:
Okomentovat