Ráda se koukám do oblohy, když letěj ptáci. Krouží nad střechama, a pak zmizí, do ztracena. Ten pohled mě uklidňuje.
Chtěla bych, aby jeho objetí trvalo mnohem dýl a já se mohla schoulit do bezpečnýho místa u jeho ramene. Potřebuju ho držet za ruku čím dál častěj.
Občas utíkám pryč.
Ale on je pořád tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat