Utancovaný slunce balancuje ve stromech. Listy se chvějou, od konečků a noci ubývá. Ze mě.
Procházím se kolem šípků a sbírám po parcích kaštany a připadám si, jako by mi zase bylo pět. Je mi u toho hezky, vzpomínkově. Ten známej pocit u srdce. Barevno, barevno a krasosmutnění.
Schovaná v podzimu.
U něho v náručí.
Žádné komentáře:
Okomentovat