Vracíme se

Na polích fouká vítr.
Je podzim. Barevnej i za šera, není uspěchanej. Vlaštovky si posedaly na telegrafní drát. Voní vzduch. Tim chladným podvečerem a vším tím opadanym listím. Voněj kaštany.
Cítim podzim v konečcích prstů. Je smutno. Na podzim je vždycky smutno.
Rozlítnu se do krajiny. Rozlítnou se po okolí ty mý vnitřní křiky.
Jako vlaštovky.
Takoví jsme. Odlítáme. A vracíme se. Jeden k druhýmu.
Chcem nacházet! Podzim v nás.
Je opravdovej. Mnohem opravdovější než my dva.
Opravdový jsou jenom okamžiky. Takový mžitky. Chvilkový.
Jsem opravdová ve chvíli, kdy se dotýkáš mých vlasů nebo ruky, když vim, že mě vnímáš. Právě teď.
Pak jsem úplná.