Nově, zimně, ruku v ruce

Koukám z mostu na labutě. Únorový slunce se za řekou kroutí do stromů. Někdy bych se chtěla rozlítnout do krajiny stejně snadno jako vlaštovky.
Jsou tichý domy. Prázdný. Bez zvuků srdce. Smutno je v zimě.
..
Chodím po novým bytě. Rozkoukávám se. Hledám to nejhezčí místo. Hladívám ho po ruce, když je u mě blízko. Je mi u něj hřejivě...tak jako v našem bytě. Seděli jsme na dřevěný posteli a vymýšleli spousty novejch plánů. Byla to první věc, co jsme si sem nastěhovali. Druhá bude gramofón.
Milo, útulno...který jsem potřebovala tolik cítit. Choulení se do koutku nad jeho ramenem.
Žijem si tak. Ze spousty plánů, představ, ze všeho novýho, nedočkavýho...A je to všechno hezký.
Můj Nejmilejší je moc šikovnej. Zařizuje hodně věcí. A taky toho hodně zvládá. A já ho za to obdivuju.
Ví, kdy mě má obejmout...
A dává mi letmý pusy na čelo a do vlasů.
Mám ho nejradši.