čtvrtek 7. ledna 2010

Vystřihnu si z červánků veliké srdce a schovám si ho pod polštář. To proto, abych nezapomněla...


Tančíme na rozbouřeném moři.
Slyšíme svůj tlukot srdce. Srdce, které hoří.
Tolik nedočkaví, v tiché zimní noci.
Dlaň, která hřeje a země rychleji se točí.
Náruč plná hvězd a laskavých slov.
Pomatení duší.
zadumaná
odfouknuto do

2 komentáře:

  1. Enthend8/1/10 07:34

    a pak k tvým uším dolehnou zase tóny jeho písně, u srdce je náhle těsně a přesto je ta chvíle krásná - jo, tak to je láska jasná :-)


    Doufám, že nevadí, že jsem dokončil tvou báseň - kdyby se ti to nelíbilo, tak to smaž :-)

    OdpovědětVymazat
  2. ukrytá.8/1/10 15:37

    Nevadí ;o) Ty umíš psát básničky líp jak já. Takže Ti k tomu dávám svolení =o)

    OdpovědětVymazat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)