Dny jsou ještě horký a noci zase chladný. Zahřívám si pod peřinou svoje studený nohy a oči mě pálí únavou. Přesto se slunko objevuje na mejch prstech, pak zas mizí a couvá a je někdy bláznivý.
Chtěla bych se najít v tom svým podzimu. Kdy zrána jinovatka studí na špičce nosu, pomalu taje v slunci, probouzej se barvy, park voní po kaštanech a byt po šípkovým čaji. Chtěla bych v sobě najít pocity, co jsem mívala dřív a teď někam zmizely. Střídavě se směju a brečim a někdy to možná nejsem ani já. Nebo nevim, kolik toho vlastně ve mně je.
Jen jsem se poztrácela. A teď se zase postupně nacházím.
Asi.
Foukám do pampelišek, co začaly odkvétat.
A žiju si ze dne na den.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatZase se najdi..
OdpovědětVymazatse sluncem na prstech,
s korálky ve vlasech..
taková, jakou tě máme rádi
=)
(víc ti k tomu napsat neumím)
Někdy se sobě ztrácím a někdy vím, co chci, a pak je to fajn.
VymazatDěkuju. Napsalas mnohem víc, než si myslíš. :-)
Nádherně píšeš:-)
OdpovědětVymazatMoc hezky se mi tu u tebe čte:-)))
Teda.. to mě velice těší, milá Miau.. děkuju za těch pár písmenek, co udělaly radost. Krásnej den :o)!
Vymazat